Významné osobnosti

Hudební skladatel Franz Lehár

Osobnost Franze Lehára, vídeňského operetního skladatele, sahá svým rodem na severní Moravu do obcí Šumvald a Brníčka. V Šumvaldě se na čísle 137 narodil 31. ledna 1838 Lehárův otec jménem Franz z rodičů Josefa a Anny, rozené Poláchové. Počátky rodu samotného směřují do Brníčka u Uničova. Franz Lehár, otec, opustil rodové řemeslo skláře a věnoval se hudbě - nejdříve ve Šternberku, později přešel do Vídně, kde působil jako divadelní hornista. Z existenčních důvodů vstoupil do vojska na místo kapelníka zúčastnil se bitvy u Solferina, R. 1869 se ženíí v Komárně s Kristinou Neubrandtovou a trvale se usadil v Budapešti, kde v roce 1888 umírá. Ještě v Komárně 30.4. 1870 se narodil Lehárův syn, po otci Franz, budoucí hudební skladatel.

 

Franz Lehár, hudební skladatelV roce 1880 začíná na piartistickém gymnáziu v Budapešti. Když uviděl otec Franz Lehár, že jeho syn, vyrůstající převážně v maďarském prostředí, neovládá dobře němčinu, poslal je na doučení němčiny do Šternberka, kde tehdy působil jako hudebník skladatelův strýc Antonín (narozen 15.1. 1840 v Šumvaldě).

V letech 1883 - 1888 studoval Franz Lehár na pražské konzervatoři. Stýkal se tu s řadou předních českých hudebníků, s virtuosem Ondříčkem, skladateli Fostrem, Fibichem i Antonínem Dvořákem. První větší Lehárovou skladbou byla lyrická opera Kukuschka (1895). Velký zájem v hudebním světě vzbudily teprve Lehárovy operety, v nichž velmi často zaznívají i slovenské melodie. Nejznámější a nejúspěšnější jsou Arabella, Dráteníček, Veselá vdova (1905), Hrabě Luxenburk (1909), Cigánská láska (1910), Kde slavík zpívá (1918), Paganini (1926), Země úsměvů (1929) a mnohé další.Většinu svého života prožil v Budapešti a Vídni, zemřel 21 října 1948 v Bad Ischlu v Rakousku. Všude byl velice oblíben. Dnes si o přisvojují Maďaři (jeho matka byla pomaďarštěná Němka), jindy zase jako typického reprezentanta vídeňské operety němci. Ale i my se můžeme k tomuto populárnímu a v celím světě známému skladateli operet trochu hlásit, když jeho otec spatřil světlo světa právě v našem severomoravském Šumvaldě.


Aleš Balcárek

 

21. února 1840 se narodil v Šumvaldě ve výměně č. 77 básník a novinář Aleš Balcárek. Svou matku Barboru Balcárkovou téměř nepoznal, neboť zemřela v jeho čtyřech letech. Otec se brzy po smrti své první manželky znovu oženil, takže Aleše a jeho sestru Evu spolu s dalšími nevlastními sourozenci vychovávala nevlastní matka Terezie Balcárková.

 

Aleš byl odmalička velice chápavý chlapec, nadaný, přemýšlivý a citlivý, Bystře pozoroval věci a vše kolem sebe, vše pozorně vyslechl, přiměřeně věku hluboce uvažoval, zajímal se o příčiny a podstatu různých věcí a zákonitostí.

Aleš Balcárek, básník a novinář (1840 - 1862)Osmiletého Aleše poslal otec do sousední německé obce, aby se přiučil němčině, kterou bude potřebovat při studiu. Po absolvování základní školy v Uničově studoval na Gymnáziu v Olomouci na němž však po konfliktu s byrokratickým ředitelem Wibiralem nematuroval, ale odešel na podzim 1860 do Vídně. Situace ve Vídni pro něho nebyla příznivá. Žil nuzně. Byl nucen poskytovat kondice a přivydělávat si opisováním not. Ve Vídni si stále více uvědomuje svojí národnost, svoje místo v kulturním hnutí mladé moravské generace. Balcárkova situace se částečně zlepšila, když přijal nabídku pražského knihkupce Kobra stát se podomním prodavačem knih ve Vídni.Z Vídně posílá své verše do olomouckého časopisu Hvězda pod pseudonymem Pustinský. Na jaře 1861 odchází do Prahy a přijímá místo korektora v Jeřábkově knihtiskárně v Praze.V prázdninách odchází na rodnou Moravu, účastní se a účinkuje v mnoha vlasteneckých setkáních a besedách na nichž se recitují básně, zpívají národní písně. Zvláštního uznání a cti se mu dostává na moravském sjezdu na Hostýně, kde je mile překvapen jedním z účastníků, sedlákem Válkem z Tlumačova, jenž recituje jeho báseň Moravan, která vyšla v olomoucké Hvězdě. Byla velice nadšeně přijata. Rozhoduje se zasvětit svůj život literatuře. Vrací se do Prahy, zanechává místa korektora a zapisuje se na vysokou technickou školu, kde studuje chemii a zemědělství. Občas dopisuje do novin a časopisů, píše verše, které ve své většině věnuje Moravě. Na jaře 1862 Aleš těžce onemocněl.V předvečer 1. máje 1862 vystoupil Balcárek na Koňskou bránu v Praze. Byl vyzván dvěma muži, kteří šli za ním a sahali po něm, aby sestoupil, ale Balcárek, který couval před nimi až na úzkou římsu, spadl z vysoké střechy na dlažbu a druhého dne při plném vědomí v pražské nemocnici zemřel. Zachovala se zpráva, že MUDR. Josef Podlipský, u něhož byl Balcárek krátce před touto událostí, jej upozornil, že ho policie sleduje a že bude zatčen. Svobodymilovaný, senzitivní básník věděl, že by strastiHrob Aleše Balcárka na Olšanských hřbitovech v Praze vězení nepřežil.Když Jan Neruda psal o nepřirozeném, náhlém skonu dvaadvacetiletého básníka Aleše Balcárka, navrhl, aby mu na pomník umístili nápis "Zhynula naděje". Odhadoval, že Balcárkovi chybělo pouhé desetiletí, aby se stal slavným, uznávaným talentem. Kolik však takových zahynulých nadějí odešlo předč?asně české literatuře, aniž si kdo vzpomněl, že zasluhují pomníček! Verše předčasně zhynulých talentů propadají zpravidla rychlému zapomenutí a často až po desetiletích je literární historikové pracně shledávají z časopisů a z pozůstalostí jako raritu nebo historický dokument.U Balcárka tomu bylo naopak. Dne 1. května 1862 zemřel a ještě téhož roku byla vydána knížka jeho veršů s tímto výmluvným titulem: Alexandra Balcárka Pozůstalé básně, věnované od zvěčnělého spisovatele čackému, vlastimilovnému študenstvu moravskému. Vydali přátelé jeho v Praze žijící. Čistý výnos obrátí se na jeho pomník. V roce 1875 vyšly Pozůstalé básně v novém vydání s básníkovým životopisem. Nebyl tedy Balcárek zapomenut, naopak obě vydání svědčí o jistém ohlasu jeho díla v tehdejší společnosti. První a poslední literárně historický fundované vydání pořídil roku 1913 profesor dr. Miloslav Hýsek. Shrnul všechny tehdy dosažitelné texty a připojil bibliografii, zbytky deníku a korespondence. Od té doby nedošlo k pokusu o souborné vydání díla. Zato v roce 1937 byl vydán výbor Z díla Aleše Balcárka a v r. 1940 sborníček na paměť stých narozenin básníkových. Redaktor sborníčku Milan Rusínský jej nazval slovy Nerudovými Zhynula naděje. Na olšanském hřbitově byl Balcárkovi již rok po smrti postaven masivní pomník s nápisem: Zhynula naděje - Alexander Balcárek - Moravan - 1840 - 1862.Balcárkova tvorba se soustřeďuje do let 1859 - 1862, tedy do let velkého politického přelomu, kdy na pád Bachova absolutismu navazovala poziční hnutí šedesátých let. Jde o pouhá tři léta,ale Balcárek v této kratičké době prošel bouřlivým uměleckým a názorovým vývojem. Zajímavá je jeho reportáž o pohřbu spisovatelky Božen Němcové. která vyšla v opavském Besedníku 26. ledna 1832. Literární historikové uvádějí jako vzory a opory jeho tvorby rukopis Královédvorský, Jana Kolára, Karla Havlíčka a Jana Nerudu. Z jeho deníku, dopisů a vlastně vyplívá,že se Balcárek zpronevěřil měšťáckému pojetí svobody a přiblížil se stanovisku proletářskému. I v otázce národní svobody došel daleko. Měl odvahu napsat, že utlačovatele lze svrhnout jedině bojem. Proto řadíme Balcárka mezi těch několik málo básníků z poloviny 19. století, kteří napovídali nutnost boje s mečem v ruce a kteří dovedli pro tento boj hořet. Překvapuje, že tenhle mladičký básník nenapsal jediný verš o lásce a ženě – byl to fanatik boje za národní svobodu. Přejímal poezii prvních dělnických básníků. Balcárkovy verše nebyly určeny k tichému čtení, ale spíše pro hromadný poslech a různé veřejné, společenské a kulturní události.Krásné hodnocení osobností Aleše Balcárka podává ve své Literární Moravě prof. Dr. Miloslav Hýsek: Čím byl českému byronismu Mácha a dekadencí Hlaváček, tím byl moravské mládeži let šedesátých nejmladší z nich, 22letý Alexander Balcárek!


František Neužil

9. května 1907 se narodil na Jezerkách František Neužil. Je to přední moravská spisovatel starší generace, který začínal svou životní dráhu jako učitel právě u nás v Šumvaldě, kde učil na místní obecné škole od 20.9. 1926 do 30.9. 1927. Po jeho přeložení napsal o něm do školní kroniky tehdejší řídící učitel Josef Doležel: Odešel dobrý učitel, honosil se však rád svým literátstvím.Do literatury v stoupil František Neužil milostnou lyrikou, ale těžiště jeho tvorby je v románové epické tvorbě. Alespoň některé z jeho románů: Země v průvanu, plemeno Hamrů, Prsten, Znamení šelmy, Především naději, Ohnivá jeseň, Trýzeň slávy, Zlomená pečeť.

Czech POINT na obecním úřadě

Předpověď počasí

Obecní úřad Šumvald

Adresa:
Šumvald č. p. 17
783 85 Šumvald
Tel.: 585 041 258
Fax: 585 041 048
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
[ E-podatelna ]

Úřední hodiny:
Pondělí, Středa
7:00 - 10:45 a 11:15 - 17:00
[ Kontakty ]

Návštěvnost